Za čerstvým vzduchem

Tak jsem právě dorazil z ozdravného pobytu na horské chatě. Se Šimonem, Durym a strejdou Martinem jsme zase jednou vyrazili za zimními radovánkami do Krušných hor. Zabydleli jsme se zase na Martinově chatce v Okounově. Tentokrát ale chatu obklopovalo dobrých 30cm sněhu.

Hned druhý den jsme museli vstávat extrémně brzo, protože strejda Martin udělal pravděpodobně chybu v plánování. Na cestě z Mýtinky na Horní Halži nás postihla sněhová kalamita. Strejda Martin přeřadil na všechny čtyři a tak jsme za křečovitého držení všech madel projeli několik serpentýn. Ale před silnicí zasypanou 1,5 metru vysokou vrstvou sněhu jsme museli zastavit. Začali jsme odhazovat sníh stylovou skládací umělohmotnou lopatkou. Ještě, že nám jela naproti sněžná fréza. Ten den se na Klínovci lyžovalo celkem dobře, ale chlapci neměli upravené sjezdovky. Domácí sauna byla při večerních hodinách v provozu a venku čekala pro skok připravená vrstva sněhu. Přál bych vám zažít ten pocit. Nejlepší fór byly ale Šimonovy nově nalezené pantofle – obě pravé.

Pátek 13. jsme kupodivu přežili také. Program byl celkem podobný předchozímu dni. Po příjezdu ze sjezdovky jsem se strejdou čerpal jímku. Až tohle budu vyprávět dětem, ty se budou divit. Ještě musím zmínit Duryho kuchařské umění. Ten chlapec nejprve udělal čínu a pak se nás zeptal, jestli si dáme jídlo. Jenže to jsme pak ještě museli čekat půl hodiny, než mu došlo, že musí ještě uvařit rýži.

Po sobotním intenzivním lyžování na Alšovce jsme jeli do kláštereckých lázní na masáž a do bazénu. Dury byl oblečen ve vietnamských striptérských plavkách stylu „nevadí, tady učíhnu“, Šimon si při hledání kouzelného čudlíku opařil prsty a po nás se strejdou šlapala masérka při thajské masáži. Po vyhodnocení nejpoužívanějších slov pobytu, kterými byly „ty vole“ a „barvička“, jsme zalehli polomrtví k televizi a postupně usínali. Když potom hledal strejda Martin v lednici Krajanku, byla už dávno u Šimona v žaludku, to byl srandy kopec. Tak pánové, za rok znova!