Pravé objektově orientované programování v PHP

Kdo by neznal čím dál více se rozšiřující serverový skriptovací jazyk s nedomyšlenou rekurzivní zkratkou PHP, který je známý nejen jako výukový trenažér pro amatérské webmastery. Statistiky ukazují, že dnešní hostingový program bez podpory PHP je buď ten nejlevnější nebo s chybou v metrixu. S příchodem páté verze se v PHP objevuje objektová syntaxe a PHP se mění z výukového trenažéru na kvalitní objektový serverový skriptovací nástroj, se kterým lze dělat velké věci. Protože PHP projekty z našeho světa jen tak nezmizí, rozhodl jsem se sepsat článek, který kategorizuje a odděluje od sebe jednotlivé přístupy tvorby PHP projektů.

A: Strukturální přístup

Každý, kdo zná PHP, se ve svém životě setkal s koncepcí PHP projektíku založeného na statických stránkách, jejichž obsah se přepíná pomocí jediného GET parametru a jazykového konstruktu include. V lepších případech je využita databáze nebo zápis do souborů. Takovýto projekt využívá pouze strukturálních funkcí, nejčastěji implementovaných přímo v PHP.

PHP projekt založený na strukturálním přístupu obvykle postrádá logiku a je nejčastěji založen na práci s textem. Vůbec nechci tento přístup odsuzovat, naopak, takový přístup disponuje největší perzistencí v porovnání s dalšími přístupy, ale hodí se jen na malé, velmi jednoduché projekty.

B: Objektově strukturální přístup

Ne nadarmo se řadí PHP mezi multiparadigmatické programovací jazyky. Hlavně několik posledních let se začíná rozrůstat síla PHP frameworků, které programátorům uzpůsobují a mnohdy ulehčují jejich programátorský styl. Z těch nejznámějších zmíním Zend Framework, CakePHP nebo český Nette Framework. PHP frameworky jsou nejčastěji psané v objektovém kódu a založené na MVC architektuře.

Při tvorbě PHP projektu, který využívá některý z objektově psaných frameworků, je kód projektu psaný samozřejmě také objektově. Důležité je, uvědomit si, že pokud je objektový kód, nemusí být objektová i logika. V objektově strukturálním přístupu aplikace logiku postrádá a z pohledu architektury je stále strukturální. Aplikace pouze plní za sebou seřazené a do tříd obalené metody. Takovýmto přístupem jsou koncipovány středně složité projekty, které vyžadují složitější komponenty (například z knihovny frameworku) a usnadňují práci programátorovi, mnohdy bohužel na úkor perzistence.

C: Pravý objektový přístup

Pokud chceme programovat náš PHP projekt opravdu objektově, musíme naučit systém přemýšlet. Proto v pravém objektovém přístupu využíváme nejen objektové syntaxe, ale i objektové logiky, na které je postavena systémová architektura. Nejen že systém využívá objektového kódu některého frameworku, ale pracuje i s našimi doménovými objekty, které tvoří problémovou doménu projektu. Tyto objekty tvoří model MVC architektury a jsou nejčastěji mapovány do databází pomocí některého ORM nástroje, který může být integrován přímo do frameworku.

Takový přístup bychom měli zvolit, pokud se jedná o složitější PHP projekt. Vzniklý systém nevyniká perzistencí, proto je nutno ho co možná nejlépe optimalizovat (databázové dotazy – kvalitní ORM, dobře navrhnutá architektura, cache…), ale vyniká správností objektového konceptu.

Musím ještě podotknout, že žádný z přístupů není nejhorší a žádný nejlepší, protože vždy záleží na konkrétním PHP projektu. I když osobně preferuji pravý objektový přístup, tak se mi zamlouvá i strukturální přístup pro jednoduché projekty. Nejmíň se mi ale zarývá pod nehty objektově strukturální přístup, protože nejsem schopný kloubit správný objektový koncept a logicky strukturální přístup. Je to jako duševní bariéra. Ale každému vyhovuje něco jiného.