Nosit dřevo do lesa

V pátek 11.09.2009 jsme ještě s Petrou zaběhli na Schulfest, a pak jsme se odebrali na sraz s Roccem a německými spoluhráči z Vereinu. Odjížděli jsme na venkovní volejbalový turnaj do Žatce, který pořádal můj tatínek. Rocco jako obvykle přišel pozdě a my jsme si s Petrou zatím stačili všimnout basy německého piva, kterou naši němečtí spoluhráči táhli s sebou. Vozit pivo do Žatce? Němcům jsem musel vysvětlit, že to je stejné, jako nosit dřevo do lesa. Když se ale pivo začalo otvírat v busu, tak jsem tedy nakonec uznal, že vzít tu basu, zas tak zbytečné nebylo. Po cestě jsem je připravoval na to, že předposlední místo pro nás bude úspěch a že se tam jedeme především bavit. Nějak si to ale nechtěli vzít k srdci. I po zapomenutém odbočení jsme do Žatce dojeli a večer jsme ještě ve tmě trénovali. Připomínalo mi to noční turnaj s tím rozdílem, že jsme hráli venku. Závěrem jsme šli do hospůdky na večeři a samozřejmě jsme si dali Žatecké pivo.

V sobotu ráno jsme před devátou dorazili na hřiště, abychom se zaregistrovali. To už si ale protihráči u bufetu čistili zuby peprmintem. To já, když jsem nám šel pro snídaňová piva, tak jsem – ještě asi rozespalý – jim tam jedno vylil, asi kvůli nerovnosti na pultu. Pěkný začátek. I tak jsme ale všichni nastoupili s pivem v ruce. I když jsme základní skupinu prohráli, docela jsme si zahráli a já zavzpomínal na českou letní antuku. Richarda počůral kolem pobíhající pes a malému Alíkovi tam Basti asi hodinu v kuse házel aport v podobě kůry. V ubytovně tam z našich spoluhráčů měla pokojská málem smrt, když tam po sobě nechali extrémní nepořádek, který ale o přestávce doběhli uklidit. Posilněni jsme postoupili do další poloviny turnaje. Přiznejme si, kdo měl víc kontaktu s míčem než s kelímkem? Ani tak jsme ale neporazili starší, opilé a ani mančaft, který hrál v pěti. Uhráli jsme jen jeden set, ale užili jsme si to. Spoluhráčům jsme s Petrou vysvětlili, že nesmějí být zklamaní. Vždyť umístit se na 12. místě má ještě jednu výhodu. Můžeme v klidu říct, že příští rok skončíme na lepším místě.

S Petrou, Tomíkem, Bárou a Kubou jsme si udělali fotku na památku. Nebudeme si nic nalhávat, ale Tomíkovy hlášky jsou prostě nejlepší. „Soupeřům a rozhodčímu, kuř! Kuř!” Takovým pozdravem se zdravil se soupeři. Nejvíc ale setřel Petru, když si tak nešikovně naběhla. Nechci to na ní už prozradit, chudinka, to bych jí neudělal. Mám já ty volejbalový lidi rád. Ale zpátky k naší prohře, vyhráli jsme šámpáňo a patřičně to oslavili. Já jsem se s tím mým hvězdným týmem rozloučil a popřál jim šťastnou cestu. Večer jsem ještě vytrvalcům naléval v bufíku rozličné lihoviny a nakonec jsem ještě tancoval na náměstí, ale o tam zase někdy příště.

V Čechách za Němce, v Německu za Čechy! A tak to bude doufám i na příštím turnaji. Kdy a kde, to zatím není jisté. Jisté je však, že kompletní galerii fotek z žateckého turnaje si můžete prohlédnout na stránkách Lokotky.