Ano, je tomu tak. V pátek se mi celý den motala hlava a večer před spaním jsem měl pocit, že se nemůžu nadechnout. Nasadil jsem si tedy půlku kalhot a vyšplhal se do bytu paní Pokorné. Do nemocnice jsem se se Slayem projel sanitkou. Uvítali mě a provedli pár základních vyšetření. Mimo to mi do pravé ruky zasadili speciální lidské rozhraní API, se kterým jsem komunikoval s infuzemi. Když mi dělali ultrazvuk, Slay při pohledu na flekatý displej s úžasem povídal: „Vidíš, bude to chlapeček.“ Chlapci ze mě byli nejprve trochu zmatení, ale nakonec mě uložili do jedné z postelí.

Takový luxus a komfort, který jsem tam zažil, se celkem nedá srovnávat. Místo obyčejného lůžka jsem ovládal letecký simulátor a hodnoty letu se mi zobrazovali na parádní minitelevizi s rádiem. Jídlo se internátnímu také vůbec nevyrovnalo, všechno mi tam chutnalo. Během pobytu mě sice občas vyrušil nějaký ten doktor, který si na mě chtěl šáhnout, nebo mě odvedli na nějaké to vyšetření, ale stejně jsem měl na programu nejčastěji spánek. Programovat jsem bohužel mohl jen na papír, ale i tak to stálo za to. Celkem často se u mě střídaly návštěvy z intru, tak jsem si poslechl aspoň trochu češtiny. Mimo to, ty mladé sestřičky…

No a v předposlední den mé nemocniční rekreace přivezli Goga, který se snažil napodobit Angeliku při chůzi po schodech. Vyvrknul si kotník a při sjezdu následujícího schodiště udělal 3 salta a 5 vrutů. Jenže jeho připojili do Matrixu. Vedle sebe měl speciální oscilátorový přístroj, který měřil, jak často dýchá. No a to by to nebyl Gogo, kdyby ty ladné křivky jeho dechu neupravoval a neukazoval všem. Nejlépe mu odpověděl pan Molín: „Filipe, až se budete umět podepsat, to bude teprve něco.“ A Gogo hned začal trénovat.

Sice jsem po příjezdu trochu unavený z toho odpočívání a ruce mám jako feťák, ale řeknu vám jedno, kdyby tam měli internet, tak už mě odtamtud nedostanou!

To jediné, co mě ve škole drží při smyslech je ta špetka zábavy, kterou zažiji hlavně o přestávkách, ale především o hodinách fyziky. Jelikož mám lajstung, tak si užiji srandy kopec. Ano, je to můj nejoblíbenější učitel, pan Ebert, který svými parádními hláškami oživuje monotónní průběh školního dne. Rozhodl jsem se s vámi o ty nejlepší zaznamenané kousky z posledních hodin podělit a tak jsem se porozhlédl po okrajích heftru z fyziky.

• Tobiasovi při vysvětlování, že v testu může používat jakékoli proměnné, pokud je definuje: In dem Test kannst du alles verwenden, wenn du das definierst. Du kannst auch… …McDonald schreiben, wenn du das definierst…
• Při počítání zapeklitého příkladu vyšel Bobovi na jeho vědecké kalkulačce jiný výsledek než panu Ebertovi, unaven složitými výpočty prohlásil: Ehm, das ist sau komisch!
• Po přestěhování do nové školní budovy si vychvaloval naši novou fyzikální třídu a s upřímnou radostí povídal: In diesem Zimmer hört ihr meine Kaffeemaschine nicht.
• Při dotazu typu ano/ne, potom co byl někdo vyvolán: Die anderen schütteln den Kopf wie beim Rock-Konzert.
• Tobias měl v rámci výpočtu příkladu u tabule vysvětlit fiktivní méně inteligentní postavě, Andreasovi Schmiedovi, jakto že může krátit coulomb s ampérsekundami. Nevzpomněl si, že coulomb odpovídá ampérsekundě, a byl trochu zmatený. Poté, co mu pan Ebert otázku sám zodpověděl, prohlásil: …und schon ist Andreas Schmied zufrieden und geht wieder sein Haus putzen.

Hodiny fyziky jsou prostě to nejlepší, co se do mého nabitého a z větší části nudného rozvrhu dostalo a opravdu ani v nejmenším nelituji toho, že jsem si nevzal lajstung angličtiny a dnešní test za 13 je jen dalším důkazem.

Tak jsem právě dorazil z ozdravného pobytu na horské chatě. Se Šimonem, Durym a strejdou Martinem jsme zase jednou vyrazili za zimními radovánkami do Krušných hor. Zabydleli jsme se zase na Martinově chatce v Okounově. Tentokrát ale chatu obklopovalo dobrých 30cm sněhu.

Hned druhý den jsme museli vstávat extrémně brzo, protože strejda Martin udělal pravděpodobně chybu v plánování. Na cestě z Mýtinky na Horní Halži nás postihla sněhová kalamita. Strejda Martin přeřadil na všechny čtyři a tak jsme za křečovitého držení všech madel projeli několik serpentýn. Ale před silnicí zasypanou 1,5 metru vysokou vrstvou sněhu jsme museli zastavit. Začali jsme odhazovat sníh stylovou skládací umělohmotnou lopatkou. Ještě, že nám jela naproti sněžná fréza. Ten den se na Klínovci lyžovalo celkem dobře, ale chlapci neměli upravené sjezdovky. Domácí sauna byla při večerních hodinách v provozu a venku čekala pro skok připravená vrstva sněhu. Přál bych vám zažít ten pocit. Nejlepší fór byly ale Šimonovy nově nalezené pantofle – obě pravé.

Pátek 13. jsme kupodivu přežili také. Program byl celkem podobný předchozímu dni. Po příjezdu ze sjezdovky jsem se strejdou čerpal jímku. Až tohle budu vyprávět dětem, ty se budou divit. Ještě musím zmínit Duryho kuchařské umění. Ten chlapec nejprve udělal čínu a pak se nás zeptal, jestli si dáme jídlo. Jenže to jsme pak ještě museli čekat půl hodiny, než mu došlo, že musí ještě uvařit rýži.

Po sobotním intenzivním lyžování na Alšovce jsme jeli do kláštereckých lázní na masáž a do bazénu. Dury byl oblečen ve vietnamských striptérských plavkách stylu „nevadí, tady učíhnu“, Šimon si při hledání kouzelného čudlíku opařil prsty a po nás se strejdou šlapala masérka při thajské masáži. Po vyhodnocení nejpoužívanějších slov pobytu, kterými byly „ty vole“ a „barvička“, jsme zalehli polomrtví k televizi a postupně usínali. Když potom hledal strejda Martin v lednici Krajanku, byla už dávno u Šimona v žaludku, to byl srandy kopec. Tak pánové, za rok znova!