7. května se opět po roce konal volejbalový turnaj smíšených družstev v Heidenau a já jsem byl spolu s českým mančaftem Hopfenstadt Saaz u toho. Tentokrát jsme na turnaji osmiminutovek nastoupili v následujícím složení: Petra, Marťa, já, taťka, Luďa, Tomík, Bára a Krpoš. Naším nejdůležitějším cílem bylo umístit se lépe než v loňském roce a to se nám povedlo!

Posledním rokem byl naší přestupní stanicí pirenský internát. Odpoledne jsme tedy nejprve vyčkali českou delegaci, zaparkovali, odnesli spacáky a vyrazili pěšky na nádraží. A právě tam Tomík poprvé volal operátorce a snažil si domluvit levnější tarif. Zatím neúspěšně. Skoro jsme ani nepostřehli pětiminutovou cestu německou lokálkou a z heidenauského nádraží jsme se vydali do haly. Organizátoři nás šikovně umístili rovnou té finálové, takže jsme nemuseli uprostřed turnaje přebíhat.

Turnajem jsme procházeli bezproblémově. Vyhráli jsme základní skupinu nad Piranhou a loňskými vítězi. Bez prohry jsme se probojovali až do závěru turnaje, kde jsme bohužel v odvetě s loňskými vítězi prohráli. Bojovali jsme tedy o třetí medailové místo a aby to byla pořádná sranda, hráli jsme znovu proti družstvu pana Molína. Tomík napodával pořádný náskok a pak už jen stál a létaly kolem něj míče. Vedení jsme úspěšně udrželi a to byl obrovský důvod k radosti. Tentokrát se to prostě povedlo. Vyhráli jsme skleněný pohár, čekalo nás nějaké to šoupenzí a pan fotograf z německých novin si musel vyfotit Tomíkovy kalhoty. Tomík je prostě celebrita. Turnaj jsme si parádně užili, složitý herní systém jsme pochopili, nic jsme nezničili a ostudu jsme taky neudělali. Je vidět, že jsme se od loňska poučili a zjistili, jak se to podle místního šystému hraje. Osmiminutovky vyhovovaly především Tomíkovi, protože párkrát pinknul do balonu a už se zase mohl jít vyvětrat. Po vyhlašování jsme naházeli všechny žetony do hitech sprch, sbalili se a připravili k odchodu. Pan Molín nám popřál pěknou oslavu a tak nám nezbývalo než vydat se to pěkně oslavit. Tomík chtěl ještě popřát paní operátorce dobrou noc, ale ejhle, nemohl najít svůj mobil. A přitom má ve svém batůžku takový pořádek!

No a tuší někdo, kde jsme skončili? Správně, kde jinde než u Turka! Jako základ jsme si všichni objednali dürüma, protože nám po té náročné akci úplně vyhládlo. Tomík nám opět ukázal, jak ho sníst a pobavit tím zbytek stolu. Vysvětlil nám také, ku jaké příležitosti vymysleli zmrzlinu a hamburgry. Dali jsme si piňďakoládu, ledovou tříšť a zwei double-wodka mit džus. „Luky, prosím, odveď mě tam k vám.“ zkoušel to na mě Tomík, ale potom sám vstal a odešel. No a my jsme všichni lehli smíchy, když tatínek na Turka prohlásil legendární větu „Zahlen Sie, bitte!“ Turek už z nás nemohl a tak jsme se vydali na internátní afterparty. Ale postupně to usínalo a bylo čím dál větší mrtvo. Největší překvapení na nás ale čekalo ráno. Zjistili jsme totiž, že Tomíkovy nové boty už nevypadají jako nové.

True story.

Závěrem letošního roku jsem si pod stromeček nadělil nový vzhled a strukturu blogu. Hlavním důvodem pro tento razantní krok bylo zvednutí úrovně blogu, sjednocení grafiky s úvodní stránkou a oprava několika nedostatků. Stará verze totiž běžela na ne úplně dobře nasazeném redakčním systému WordPress. Celý blog byl spíchnut horkou jehlou a nadále nesplňoval mé požadavky. Z toho důvodu byla kompletně změněna celá struktura webu. Je možné, že některé odkazy na tento blog již nebudou funkční. Jedná se především o odkazy na kategorie a komentáře.

Zde je přehled nejvýraznějších změn:

• grafika blogu byla kompletně předělána
• přidána nová favicona
• odběr RSS má nyní novou URL, měla by ovšem fungovat i ta stará
• byly zavedeny štítky
• kategorie byly vytříbeny na 4 hlavní: Informační technologie, Volejbal, Postřehy ze života, Nezařaditelné
• kategorie a štítky mají počeštěnou URL
• v patičce je rychlý přehled posledních článků a nejfrekventovanějších štítků
• blog disponuje drobečkovou navigací
• vyhledávací engine podkresluje hledaný výraz přímo v nalezeném příspěvku
• stránka O mně je nyní logicky připojena k blogu
• nevhodné články byly z blogu odstraněny
• komentáře jsou obohaceny o gravatar

Protože jsem ve svých volných chvílích pracoval na redesignu blogu, nezbýval mi čas na psaní článků. Aby jste si nemysleli, že nechávám blog umřít, musím vás uvést na pravou míru. Není tomu tak!

Ve dnech 15. – 18. října 2009 jsem navštívil konferenci WebExpo 2009 a chtěl bych se s vámi podělit o své zážitky. Sepsal jsem tedy krátké shrnutí popisující nejedno dobrodružství, strach, radost a euforii. Jelikož byla konference rozšířena ze dvou na čtyři dny, bylo letos oproti loňskému ročníku zážitků o něco víc.

Čtvrtek

Říkal jsem si při cestě na nádraží, proč vlastně zahřívací party? Když jsem se dozvěděl, že můj vlak bude asi o 15 minut opožděn a já se nalezeným spojem do Prahy nedostanu, vyběhl jsem na autobusové nádraží, abych byl v Praze přece jen včas. Pěkně jsem se zahřál. Na Dejvické jsem se setkal s Tomášem Jukinem a Markem Lenárdem. Vyrazili jsme do míst, ve kterých se občas pořádá mistrovství světa v orbě. Našli jsme naší kolej a ubytovali jsme se. Hned poté se razilo na již zmíněnou zahřívací party do centra Prahy. Zasedli jsme ke stolu Nettistů a začali jsme se seznamovat a řešit věci spojené s vývojem webových aplikací. Jsem strašně rád, že jsem se dal do rozhovoru s Vlastou Vávrů. Probrali jsme problém a obecné zavrhování doménových objektů ve webových aplikacích. Vlasta je totiž jediný člověk, který tuto problematiku aktivně řešil již s příchodem webových frameworků pro PHP. Následně jsme ještě vyslechli krátkou přednášku na téma Vliv psychotropních látek na kvalitu vývojáře od Davida Grudla a Jirky Knesla. Líbilo se mi, jak zvládli provázat teorii s praxí! Pak už se ale razilo domů.

Pátek

V pátek ráno jsme s Markem vyrazili do centra dění. Po registraci jsme se usídlili v aule. Zjistil jsem, že existuje prototypování webů a že to vlastně občas taky dělám, ale pouze na papír a možná také v EA. Následovala horlivá diskuze o tom, zda mají mít tabulky hlavičku s typem sloupečku nebo ne. Kéž bych měl takové problémy . Určitě to má něco do sebe, zkoumat dojem uživatele, ale od toho jsou tu naštěstí jiní. Formát XML je prostě sám od sebe nezábavný, ale Jiří Kosek o něm dokázal vyprávět celkem zábavně. Teprve pak to ale začalo. Konečně přednáška, co měla koule. Molly Holzschlag je opravdu velmi hyperaktivní a vtipná. Kolik času dáme příchodu HTML5? Podle mě nejde o nutnost. Neodsuzuji přístup k otevřeným standardům, ale když ono to už všechno stejně šlape… Když potom otevřené standardy bojují proti technologiím, jakými jsou Silverlight, Flash nebo JavaFX, jde do tuhého. Zástupci zmíněných technologií se představili a mimo jiné nabídli posluchačům editory určené pro jednotlivé technologie. Molly pravila: „To my máme v HTML textový editor.“Tahle hláška mě opravdu dostala. Šili do sebe s nadhledem a na závěr si zástupci technologií Silverlight a Flash vyměnili tričko před celým sálem. Panelová diskuze mi přišla jako povedené zakončení série přednášek pátečního dne.

Večer následoval raut v hospodě Na Farmě, na kterém měl každý návštěvník jediný cíl – ukořistit něco k jídlu a najít místo k sezení. Bylo to obtížné. Řešila se především vrstva UI a frameworky jako takové. Zajímavé byly rozhovory se Zendaři, a že jich tam nebylo málo. Ve večerních hodinách jsme si s Tomášem uvědomili, že ještě nemáme hotovou prezentaci na náš sobotní workshop. A tak jsme vyrazili na kolej o něco dříve, abychom prezentaci dodělali. Nastal problém. Zjistili jsme, že nám chybí internet. Naší prezentaci bylo možné upravovat pouze online, protože byla rozdělána v nástroji, který vytváří vysoce interaktivní prezentace, pro jejichž prohlížení se doporučuje, vzít si kinedryl. Rozhodli jsme se tedy, že prezentaci doděláme v sobotu v ranních hodinách. Šli jsme spát. Asi o půlnoci dorazil Martin Štěpař a začal se tetelit k Tomášovi na zem. Chvíli se prali o jeden spacák a pak už vše utichlo.

Sobota

Vstali jsme v 5 hodin a vyrazili k aule, na lavičce se připojili na internet a začali prezentaci dodělávat. Můžu potvrdit, že to bylo velmi veselé. Odnesl jsem si dvě ponaučení – dělat věci včas a nešlapat ve tmě do záhonů! Vrátili jsme se na kolej a psychicky se připravovali na náš workshop.

Kromě započaté hospodové evangelizace Unified Processu jsem neměl se školením žádné zkušenosti. Ale na to, že to byl můj první workshop v životě, si myslím, že se nám celkem vyvedl. Měli jsme k dispozici parádní konferenční místnost s dvěma projektory. Děkuji Vaškovi Stoupovi za obstarání slídování cheatsheetů. Za tři a půl hodiny se toho nedá moc stihnout, s tím jsme s Tomášem Jukinem počítali. Přesto jsme většinu informací povědět stihli. Když se za workshopem ohlédnu zpět, tak mě mrzí, že jsme účastníky skoro vůbec nezapojili do dění. Složité pro nás bylo také to, že účastníci byli na různých úrovních znalosti probírané problematiky. Za vaší zpětnou reakci v jakékoli podobě budeme velmi rádi. Materiály, použité na workshopu, uveřejníme na stránkách Objektově.cz.

Po obědě jsem si uvědomil, že se náš workshop kryl s přednáškou o GTD, což mě velmi naštvalo. Vyrazil jsem na přednášku o frameworcích Symphony a Doctrine. Myslel jsem, že to bude jediná přednáška, na které nebudu nikoho znát. Potkal jsem ale Michalise Katapodise a společně jsme zhlédli psaní aplikace z příkazové řádky. Termíny jako doménové třídy a aplikační logika byly zaměněny s třídou reprezentující databázovou tabulku. Přesunul jsem se na setkání agilních vývojářů, abych se dozvěděl informace o jiném přístupu k vývoji softwarových systémů. Následovala přednáška Davida Grudla o ajaxových novinkách v Nette Frameworku, které byly přidány během našeho workshopu, na který byl David Grudl pozván! Jako vždy David obohatil přednášku vtipnými hláškami a jako vždy spotřeboval dvakrát víc času. Právě proto se celý Community Meeting PHP skládal pouze z jediného dotazu na přání pro PHP6. Krásný závěr pátečních přednášek završil František Fuka a diskuze na téma Můj život s počítači. Pověděl nám o jeho programátorských zkušenostech, osobním životě, využívání Google aplikací, překládání titulků a mimo jiné také fakt, že má delší penis než Radek Hulán. Musím přiznat, že má zábavné a romantické psi. Překvapil mě Martin Hassman, který se na diskuzi velmi dobře připravil.

Večer ale nekončil, následovala UX party v místním podniku. Osobně bych raději přivítal UP nebo UML party. Řešili jsme UX hospody. Návštěvník si musel dojít k baru pro pivo, zaplatit zálohu za sklenici a probrat se mezi stovky pizz zpátky ke stolu. Pořád to ale nemá na dveře od koleje nebo na Tomášem zmíněné balení salámu. Sešli jsme se u velkého stolu a mimo jiné s politologem Honzou Martínkem jsme řešili věci týkající se IT. Jako velmi dobrý nápad mi přišlo rapování o jednotlivých internetových stránkách. Mezi nejlepší večerní tweet bych zařadil: „Jsem zavřený v aule. Prosím, pusťte mě ven.“ Chtěli jsme s Honzou odejít včas, ale půl hodiny jsme se loučili s Davidem Grudlem a další půl hodiny s Jirkou Kneslem. Odešli jsme tedy až teprve, když zavírali.

Neděle

Neděli bych označil jako dojezd. Dorazil jsem na TDD od Jirky Knesla. On kupodivu dorazil také. Musím uznat, že přístup, o kterém povídal, je zajímavý, ale úplně kompletně se liší od toho mého. Posadil jsem se na Community Meeting Agile Development. Dozvěděl jsem se spoustu užitečných informací, které lze bohužel reálně uplatnit až v praxi. Možná jsem postrádal nějaké oficiální zakončení konference. Pokračovalo se na oběd do pizzerky a tím bylo WebExpo 2009 v mých očích zakončeno.

Shrnutí

• nadšení, radost
• dík za umožnění šíření správného objektového přístupu mezi vývojáře
• přednášky nedělají konferenci, konferenci dělají after party
• jídlo a pití zdarma (naštvaly mě neplněné croissanty!)
• organizace byla vydařená
• rozšíření obzoru
• stále nová dobrodružství!
• k čemu slouží ta oranžová nanopodložka?

Buďme rádi, že nám tenkrát ta paní všechny ty internety a počítače nezakázala. Nesetkali bychom se. Těším se na vás na dalším ročníku!

V pátek 11.09.2009 jsme ještě s Petrou zaběhli na Schulfest, a pak jsme se odebrali na sraz s Roccem a německými spoluhráči z Vereinu. Odjížděli jsme na venkovní volejbalový turnaj do Žatce, který pořádal můj tatínek. Rocco jako obvykle přišel pozdě a my jsme si s Petrou zatím stačili všimnout basy německého piva, kterou naši němečtí spoluhráči táhli s sebou. Vozit pivo do Žatce? Němcům jsem musel vysvětlit, že to je stejné, jako nosit dřevo do lesa. Když se ale pivo začalo otvírat v busu, tak jsem tedy nakonec uznal, že vzít tu basu, zas tak zbytečné nebylo. Po cestě jsem je připravoval na to, že předposlední místo pro nás bude úspěch a že se tam jedeme především bavit. Nějak si to ale nechtěli vzít k srdci. I po zapomenutém odbočení jsme do Žatce dojeli a večer jsme ještě ve tmě trénovali. Připomínalo mi to noční turnaj s tím rozdílem, že jsme hráli venku. Závěrem jsme šli do hospůdky na večeři a samozřejmě jsme si dali Žatecké pivo.

V sobotu ráno jsme před devátou dorazili na hřiště, abychom se zaregistrovali. To už si ale protihráči u bufetu čistili zuby peprmintem. To já, když jsem nám šel pro snídaňová piva, tak jsem – ještě asi rozespalý – jim tam jedno vylil, asi kvůli nerovnosti na pultu. Pěkný začátek. I tak jsme ale všichni nastoupili s pivem v ruce. I když jsme základní skupinu prohráli, docela jsme si zahráli a já zavzpomínal na českou letní antuku. Richarda počůral kolem pobíhající pes a malému Alíkovi tam Basti asi hodinu v kuse házel aport v podobě kůry. V ubytovně tam z našich spoluhráčů měla pokojská málem smrt, když tam po sobě nechali extrémní nepořádek, který ale o přestávce doběhli uklidit. Posilněni jsme postoupili do další poloviny turnaje. Přiznejme si, kdo měl víc kontaktu s míčem než s kelímkem? Ani tak jsme ale neporazili starší, opilé a ani mančaft, který hrál v pěti. Uhráli jsme jen jeden set, ale užili jsme si to. Spoluhráčům jsme s Petrou vysvětlili, že nesmějí být zklamaní. Vždyť umístit se na 12. místě má ještě jednu výhodu. Můžeme v klidu říct, že příští rok skončíme na lepším místě.

S Petrou, Tomíkem, Bárou a Kubou jsme si udělali fotku na památku. Nebudeme si nic nalhávat, ale Tomíkovy hlášky jsou prostě nejlepší. „Soupeřům a rozhodčímu, kuř! Kuř!” Takovým pozdravem se zdravil se soupeři. Nejvíc ale setřel Petru, když si tak nešikovně naběhla. Nechci to na ní už prozradit, chudinka, to bych jí neudělal. Mám já ty volejbalový lidi rád. Ale zpátky k naší prohře, vyhráli jsme šámpáňo a patřičně to oslavili. Já jsem se s tím mým hvězdným týmem rozloučil a popřál jim šťastnou cestu. Večer jsem ještě vytrvalcům naléval v bufíku rozličné lihoviny a nakonec jsem ještě tancoval na náměstí, ale o tam zase někdy příště.

V Čechách za Němce, v Německu za Čechy! A tak to bude doufám i na příštím turnaji. Kdy a kde, to zatím není jisté. Jisté je však, že kompletní galerii fotek z žateckého turnaje si můžete prohlédnout na stránkách Lokotky.

Musím se přiznat, že jsem na prvním ročníku konference WebExpo postrádal přednášku o pravém objektovém programování webové aplikace. Smutnil jsem, že se žádná významná osoba touto problematikou nezajímala. Postupem času jsem si začal uvědomovat zatemnění především začínajících vývojářů při neúplném pochopení architektury MVC a především zanedbávání modelu, který byl často nahrazován databázovými dotazy přímo v controllerech. Pořekadla jako „Model je funkční základ aplikace.“ nebo „Na model lze napasovat několik různých UI.“ se řadili pouze mezi teoretické poučky.

Podobný problém zaznamenal i Tomáš Jukin a tak jsme se rozhodli vyrazit s objekty mezi lidi. Na letošním WebExpu si v rámci našeho workshopu Vývoj objektových webových aplikací v PHP metodikou USDP pomocí UML povíme, že vývoj webových aplikací na základě bezhlavého psaní kódu už dnes neletí. Vysvětlíme si, jak efektivně modelovat webové aplikace pomocí objektové metodiky Unified Software Development Process a jako jednotný dorozumívací jazyk v rámci vývojového týmu (popř. přímo s klienty) používat UML. Nad obyčejný podřadný kód posadíme abstraktní rovinu, která nám pomůže udělat si obrázek o systému mnohem rychleji než marné orientování v kódu. Značnou výhodou hotové aplikace bude její velmi dobrá upravitelnost a rozšiřitelnost.

Náš 3,5 hodinový workshop se koná v sobotu 17.10.2009 časně zrána. Workshop bude rozdělen do dvou částí. Nejprve si povíme něco málo nezábavného o teorii modelování informačních systémů, metodice Unified Software Development Process a notačním jazyku UML. V druhé části vás provedeme řízením reálného projektu na základě metodiky USDP. Budeme si hrát na vývojový tým a společnými silami vyvineme použitelnou objektovou webovou aplikaci. Účastníci si v rámci workshopu vyzkouší CASE nástroj Enterprise Architect, získají teoretické základy metodiky USDP a jazyka UML a pochopí jak správně nakládat s modelem z architektury MVC na reálném příkladu založeném na technologiích Nette Framework a Doctrine. Pište správné objektové webové aplikace a bude se vám lépe usínat!